Page 54 - ӘЛЕМДІК САЯСАТТАНУ АНТОЛОГИЯСЫ. Д. Локк. БАСҚАРУ ТУРАЛЫ ЕКІ

Basic HTML Version

Қазақстанның ашық кітапханасы
орнынан түсіре алатын екі жағдайды ескертеді. Оның сөздері мынау: "Quid ergo nulline
casus incidere possunt quibus populo sese erigere atque in R'egem impotentius domimnantem
arma capere et invadere jure suo suaque authoritate liceat? Nulli certe quamdiu Rex manet.
Semper enim ex divinis id obstat, Regem honorificato; et qui potestati resistit, Dei ordinationi
resistit: Non alias igitur in eum populo potestas est quam si id committat propter quod ipso jure
rex esse desinat. Tune enim se ipse principatu exuit atque in privatis constituit liber: Hoc modo
populus et superior efficitur, reverso ad eum sc. jure illo quod ante regem inauguratum in
interregno habuit. At sunt paucorum generum commissa ejusmodi quae hunc effectum pariunt.
At ego cum plurima animo perlustrem, duo tantum invenio, duos, inquam, casus quibus rex ipso
facto ex Rege non regem se facit et omni honore et dignitate regali atque in subditos potestate
destituit; quorum etiam meminit Winzerus. Horum unus est, Si regnum et rempublicam evertere
conetur, hoc est, si id ei propositum, eaque intentio fuerit ut disperdat, quemadmodum de Nerone
fertur, quod is nempe senatum populumque Romanum, atque adeo urbem ipsam ferro
flammaque vastare, ac novas sibi sedes quaerere decrevisset. Et de Caligula, quod paiam
denunciarit se neque civem neque principem senatui amplius fore, inque animo habuerit,
interempto utriusque ordinis Electissimo quoque Alexandriam commigrare, ac ut populum uno
ictu interimeret, unam ei cervicem optavit. Talia cum rex aliquis meditatur et molitur serio,
omnem regnandi curam et animum illicoi abjicit, ac proinde imperium in subditos amittit, ut
dominujs servi pro derelicto habiti, dominium.
236.Alter casus est, Si rex in alicujus clientelam se contulit, ac regnum quod liberum a majoribus
et populo tradium accepit, alienae ditioni mancipavit. Nam tunc quamvis iorte non ea mente id
agit populo plane ut incommodet: Tamen quia quod prae- cipuum est regiae dignitatis amisit, ut
summus scilicet in regno secundum Deumsit, et solo Deo in ferior, atque populum etiam totum
ignorantem vel invitum, cujus libertatem sartam et tectam consevare debuit, in alterius gentis
ditionem et potestatem dedidit; hac velut quadam regni ab alienatione effecit, ut nec quod ipse in
regno imperilum habuit retineat, nec in eum cui collatum voluit, juris quicquam transferat; atque
ita eo facto liberum jam et suae potestatis populum relinquit, cujus rei exemplum unum annales
Scotici suppeditant". Barclay contra Monarchom. Lib. 3. C.16
Аудармасында ол былай болып шығады:
237. "Сонда қалай болғаны, халық ешқашан, ешбір жағдайда өзінің құқығы мен
өкілеттігіне сәйкес қолына қару алып, қатал билік жүргізіп отырған короліне қарсы
шабуыл жасап, өзіне көмектесе алмайтын болғаны ма? Ол король болып тұрған кезде
ешқашан да. "Корольді құрмет тұт" және "Өкіметке қарсыласқан адам құдайдың әміріне
қарсыласады" - міне, бұған ешқашан рұқсат бермейтін құдай сөздері осы. Міне, осылайша
халық, егер король нәтижесінде король болудан қалатындай бірдеңе істемесе, ешқашан
оған қарсы күш қолданып, қарсы шыға алмайды. Өйткені олай істесе король өзін-өзі тәж
бен құрметтен айырып, жеке адам ахуалына оралады, ал халық бостан да жоғарғы тұлға
болып шығады; патша тағайындаулар аралығында, оған патша тәжін кигізгенге дейін
халықта болған өкімет қайтадан халыққа көшеді. Бірақ ондай ахуалға апарып соқтыратын
заңға қайшы тек бірнеше қарекет бар. Бұл мәселені мұқият ойластырып, мен тек екеуін
ғана көрсете аламын. Король іс жүзінде король болудан қалатын, сөйтіп өз халқы
жөніндегі бүкіл корольдік айрықша құқығын жоғалтатын небәрі екі жағдай бар деймін
мен; бұған сондай-ақ Винцерус та назар аударған.
Бірінші жағдай, ол үкіметті құлатқысы келгенде, яғни, корольдік пен мемлекетті жойып
жіберуді мақсат етіп, соның жайын ойластырғанда болды, мысалы, Нерон туралы оның
сенат пен Рим халқын бауыздап тастап, қаланы отқа орап, адамдарын семсермен қырып
тоз-тозын шығарып, содан кейін басқа жаққа көшіп кетпекші болғаны, халық пен
сенаттың басшысы болуды қаламайтынын, екі сословиенің де игі жақсыларын бауыздап